www.knihovnicka.cz www.tribun.info www.chci.doprace.cz www.doprace.cz www.staze.cz www.pomaturitnivzdelani.cz www.studak.cz www.nuda.cz
banner
Sdílej článek:
  • del.icio.us
  • Facebook
  • Google
  • LinkedIn
  • MySpace

Brigáda ve Finsku

V prvním ročníku na vysoké jsem doslala od kamarádky nabídku na sezonní sběr ovoce ve Finsku. Řekla jsem si proč ne, vidina vysokého výdělku a dobrodružství z prvního samostatného cestování bez rodičů mě lákala. Koupila jsem si tedy letenku se zpátečním odletem za dva měsíce.

Vzhledem k tomu, že jsem letěla sama a úplně poprvé, byla jsem ze všeho pěkně vyjukaná. V Kodani jsem navíc musela přesedat, ale naštěstí jsem od přírody celkem ukecaná, takže jsem se nebála zeptat. Po příletu jsem se musela dostat busem do vesnice nedaleko farmy na jihu Finska, v blízkosti města Turku, kde jsem měla pracovat. Byla jsem ubytována v pěkném domečku s výhledem na plantáže ještě s dalšími patnácti děvčaty. Doufala jsem, že si procvičím angličtinu, ale z tohoto omylu mě vyvedla hned první slečna, který prošla kolem. Na pozdrav „Hello!“ mi opověděla rusky. „Privét!“ Všechny spolubydlící mluvily jen rusky. Byly to převážně Ukrajinky, Rusky a holčiny z Litvy, Lotyšska a Estonska, které si přijely přivydělat stejně jako já. V tu chvíli na mě všechno padlo. Stres z cesty, jazyk, kterému jsme nerozuměla, osamělost. Výhled z okna mi navíc připomínal Šumavu a ne 1700 km vzdálenou Skandinávii. Jediný rozdíl byl v tom, že venku bylo ještě světlo v jednu hodinu v noci. Přijela jsem totiž v období bílých nocí, kdy slunce zapadne před půlnocí a na tři čtyři hodiny ho vystřídá jakýsi lehký soumrak. Měla jsem však štěstí na spolubydlící – Ukrajinky. Všimly si mojí skleslosti a hned mě vzaly mezi sebe. Nabídly mi vodku a něco k zakousnutí. Dokonce jsem jim i začala trochu rozumět.
Druhý den byl můj první pracovní. Vstávaly jsme ve 4:30 ráno a končili kolem 19. Mezitím jsme tedy měli 3hodinovou pauzu na oběd a odpočinek v době poledního žáru. No, byla to teda fuška. Všichni mi říkali, že práce na poli je těžká, o čemž jsem se na vlastní kůži přesvědčila. Celé dopoledne jsem sehnutá sbírala jahody a odpoledne zase hrách v kleče. Byli jsme hodnoceni za počet nasbíraných košíků, což nás motivovalo tak, že jsme se celou dobu nezastavili. V létě je navíc ve Finsku pěkné horko, které střídají deště, asi jako u nás. Takže jsme holinky vyměňovaly za plavky. Pracovaly jsme 6 dní v týdnu. V neděli bylo volno. Volné dny jsem si ale náležitě užila. Navštívila jsem jižní pobřeží, pravou finskou saunu, původní hlavní město Turku a překrásné ostrovy Archipelagos. Ochutnala jsem místní národní dobrotu – skořicový šnek a naučila jsem se pít vodku. Svůj pobyt jsem si nakonec trochu zkrátila, protože výdělek nebyl až tak vysněný, jak jsem čekala a angličtinu jsem tam spíš zapomněla. Této zkušenosti však nelituji, určitě mě to posílilo pro další moje cesty, které od této doby směřovaly na jih.

autorkou textu je Veronika Sixtová

Be Sociable, Share!

Napsat komentář

 

 

 

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>