Začátky jsou těžké…

Je potřeba přežít prvních pár semestrů a předměty typu sociologie práva, psychologie práva, právní dějiny,… Ty tak nějak zkouší, jak moc se chcete stát právníkem. V tomto období řada studentů objevuje krásy Brna a studentského života (čti: zabydluje se v hospodách). Řada jich jde studovat další obory na jiných fakultách nebo třeba pracovat. Na konci třetího ročníku Vás bude čekat zkouška ohněm – zkoušky z obchodního práva a z mezinárodního práva soukromého. Právě kvůli těmto dvěma předmětům končí řada vidin o mercedesech. Když to přežijete, přijde najednou skok a vy začnete svému okolí rozdávat právní rady. Ať už budou správné nebo špatné, rozhodně si za nimi budete stát. A pak se z Vás prostě stane právník.

Výborné zázemí

Právnická fakulta má všechno, co můžete během studií potřebovat. Na prvním místě je nezbytné zmínit menzu, kde Vás nakrmí kdykoliv během dne. Dále je tam tělocvična, knihovna, kopírky, skenery, počítačové učebny, automaty na kafe, knihkupectví. V okolí je řada barů a hospod, kde mnozí z Vašich spolužáků, možná i Vy sami, časem najdete druhý domov. Pokud dáváte přednost intelektuálnějšímu prostředí, nabídka kaváren je taky poměrně pestrá. A hned vedle práv je Moravská zemská knihovna, kde mají většinu knih, které jsou zrovna rozpůjčované na právech.

Vyučující a studijní plán

Učitelé jsou na právech v Brně různí. Na každé katedře je řada příjemných vyučujících, se kterými se dá snadno domluvit, a kteří mají dar učit. Potom je tam ale i pár lidí, kterým je lepší se vyhnout. Jelikož ještě nedržím diplom v ruce, nebudu tady uvádět žádná jména. Seznam zkoušejících, ke kterým jít na zkoušku je smrtelný omyl, si však studenti prvních ročníků velmi brzy seženou sami. Nic ale neplatí absolutně. Z mojí zkušenosti ti vyučující, kteří byli na studentských fórech vykreslováni jako nejkrvelačnější hydry, byli moc příjemní a uměli ocenit aspoň odvahu jít k nim na zkoušku bez větších znalostí.

Studijní plán je poměrně fixní a musíte se prostě naučit všechno. Jen malou část z celkového objemu předmětů, které musíte absolvovat, si můžete vybírat sami. Až ve 4. a 5. ročníku je nabídka povinně volitelných předmětů o něco širší. Můžete si vybírat třeba z předmětů s lidsko-právní tématikou, předměty zabývající se obchodním právem, mezinárodním právem, právem životního prostředí… prostě cokoliv chcete. Každý semestr je taky vypisováno pár předmětů vyučovaných v cizích jazycích, které většinou učí odborníci ze zahraničí.

Praxe

Kam se Vaše kroky budou po škole ubírat, Vám pomůže zjistit i povinná praxe. Trvá 40 pracovních dnů a musíte si ji splnit někdy během 4. a 5. ročníku. Buď si ji seženete sami, nebo si vyberete některého z poskytovatelů, kteří nabízí praxi na stránkách PrF. Splnění praxe se dá samozřejmě vyřešit razítkem od známého právníka. Je to ale podle mě škoda, protože až na praxi se naučíte dělat opravdové „právnické věci“. Ujasníte si, co vlastně chcete dělat, co Vás baví, rozšíříte si kontakty, možná si na praxi seženete i první místo po promoci.

Já se po čtyřech letech na právech stále více stávám právníkem. Uděluji svému okolí rady, u nichž si nejsem vždy stoprocentně jistá, že jsou správné, ale rozhodně si za nimi stojím. Taky jsem tak nějak rozumnější. Už vím, že Perry Masonem se prostě nestanu, protože u českých soudů nesedí poroty, které bych mohla po jeho vzoru ohromovat geniálními dedukcemi. A co se toho mercedesu týče, spokojím se i s červeným.

Více informací o Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně najdete na http://www.law.muni.cz.

H. A.

Nutno říci, že po organizační stránce se spuštění projektu opravdu vydařilo. První informace o projektu nás zastihli ještě v zázemí domova, když v rámci ranního vysílání Radiožurnálu  proběhlo krátké ranní interview s organizátory projektu. Na cestu do Prahy jsem se tedy vydávali s prvními kousky informací a velkým očekáváním.

Naše další setkání s projektem a jeho organizátory proběhlo již „face-to-face“. Po krátké prezenci, kdy jsme krom díků za účast obdrželi i obsáhlé desky s propagačními materiály, se naše dvoučlenná delegace z časopisu Študák (www.studak.cz) přesunula do klimatizované a občerstvením bohatě vybavené prezentační místnosti,  kde právě probíhaly poslední zkoušky audiovizuální techniky. Netrvalo dlouho a připravené sedačky se zvolna zaplnily přicházejícími novináři.

Po krátkém úvodním slovu zástupce České rady dětí a mládeže Aleše Sedláčka došlo k napjatě očekávané prezentaci celého projektu. Jako první se slova chopil Jan Husák, který na sebe vzal nelehkou úlohu představení celého projektu a hlavně vysvětlení a odůvodnění jeho cíle a smyslu. O co tedy jde? Jak už jsme zmínili výše, hlavním cílem projektu je zapojit mladé lidi do veřejného života, vtáhnout je do debaty o tématech, která se jich bytostně týkají jako je třeba hranice volebního práva či otázka školného a v neposlední řadě také jakési vyjádření názoru mladé generace.

Tahle poznámka si i v následující debatě s novináři vysloužila více pozornosti, protože – jak uvedl Aleš Sedláček – při návrhu opatření, vyhlášek a zákonů je zcela jasný postoj vlády a dalších úřadů, ale zcela chybí názor samotných mladých lidí, kterých se dané opatření týká. Jedním z klíčových přínosů celého projektu by tedy krom samotné diskuse mělo být i jasné vyprofilování postojů mladých lidí tak, aby pak tyto postoje, názory nebo třeba i obavy, které mohou vyústit v komunikační nedorozumění, mohly být jasně prezentovány. Řečeno jinými slovy, úřady povětšinou nevědí, co si mladí lidé myslí a tak se snadno může stát, že úřady investují značné úsilí (a někdy i finance) do vysvětlující kampaně, která ale říká jen to, co všichni vědí, zatímco skutečné obavy a nejasnosti studentů – třeba ohledně fungování školného – zůstávají opomíjeny a nevyslyšeny, protože z pohledu úřadu jsou tyto problémy jasné. Úkolem projektu by tak mimo jiné mělo být jasné vyjádření postoje mladých lidí k dané problematice a jeho následné zohlednění při tvorbě legislativních aktů.

Jako druhý z organizátorů projektu se slova ujal Jirka Let, který představil webové stránky projektu Kecejme do toho (www.kecejmedotoho.cz) včetně přidružených profilů na facebooku a twitteru. Co tedy na webu můžeme najít? Kromě obligátních informacích o projektu, jeho cílech, kalendáři akcí a kontaktech na koordinátory zde najdeme internetové diskusní fórum, respektive tématicky rozdělená fóra, která tvoří jádro celého projektu. Mladí lidé zde mohou diskutovat o různých tématech, která je zajímají. Takříkajíc na rozjezd zde byla nějaká témata vyhlášena, ale – jak bylo organizátory několikrát zdůrazněno – každý může přijít a navrhnout vlastní téma.

Hlavní rozdíl oproti jiným diskusním fórům, která na internetu občas vznikají spočívá v tom, že jednotlivá témata jsou monitorována a záměrem organizátorů je na základě jednotlivých příspěvků vypracovat zprávy, které by shrnovaly názory mladých lidí, jejich nápady i věci, které je pálí. Tyto zprávy budou následně nejen zveřejněny na webu projektu, ale též předány kompetentním úřadům. Cílem je zohlednit tyto zprávy při sestavování nových návrhů a opatření, jež se týkají mladých lidí.

Jako poslední z trojice organizátorů vystoupila Janina Votavová, která představila první z plánovaných open air setkání, které proběhne 9. září 2010 v Praze. Jako místo konání byl zvolen park Parukářka. Open air setkání by měla sloužit k setkání mladých lidí a navázání osobních kontaktů. Krom představení celého projektu a možnosti probrat aktuální témata řešená v rámci projektu se případní návštěvníci mohou rovněž těšit na bohatý doprovodný program.

Projekt Kecejme do toho vznikl také díky iniciativě Evropské komise a jejímu úsilí zapojit mladé lidi více do veřejného života. Jak uvedl již zmiňovaný Jan Husák, většina zemí v EU na tuto iniciativu zareagovala přípravou různých dotazníků, které jsou následně distribuovány mladým lidem. Naproti tomu čeští organizátoři projektu Kecejme do toho se touto cestou vydat nechtěli a namísto předpřipravených dotazníků, které nikoho nebaví, se rozhodli dát mladým lidem prostor, aby si sami vybrali témata a problémy, které je zajímají. Z evropského hlediska jde tedy o originální přístup, jak mladé lidi zapojit.

Celkově vzato jsme tiskovku opouštěli s velmi pozitivním míněním, že po dlouho době se konečně podařilo zainvestovat zajímavý projekt, který může být užitečný a přinést nějaké reálné výsledky. Jasné vymezení cíle a institucionální vazba na orgány státní správy, které projekt se na vzniku projektu podílejí, nabízí možnost, že výsledky debat nevyzní do ztracena. Různých spontánních akcí a výzev vznikla již celá řada, ale málokdy vedly k nějakému konkrétnímu cíli, často i díky tomu, že je oficielní místa nebraly v potaz (pokud o nich vůbec věděly). Výhodu projektu Kecejme to toho proto vidíme právě ve skutečnosti, že se úřady zavázaly brát výstupy projektu v potaz při přípravě svých materiálů.

Další výhodu je, že projekt není organizován úředníky státní správy, ale týmem mladých lidí,  povětšinou studenty vysokých škol. Odpadají tak možná komunikační nedorozumění způsobená odlišným pohledem na svět a celý projekt je velice vstřícně nastaven vůči své cílové skupině jak z hlediska používaného jazyka, tak i komunikačních nástrojů, které využívá.

V průběhu několika prvních dnů po spuštění projektu, kdy také vznikala tato reportáž, se na webu kecejmedotoho.cz rozproudila poměrně bohatá a živá diskuse, která snad časem přinese i nějaké konkrétní výsledky.

Z. S.

Studentská brigáda v zahraničí je skvělým odrazovým můstkem pro budoucí kariéru. Jazykové znalosti, pracovní zkušenosti a nové přátele. To vše přináší prakticky každá studentská brigáda v zahraničí bez rozdílu kontinentu či druhu sezónní práce.

Studentská brigáda v zahraničí vždy znamená výrazný posun v životě každého účastníka. Studentské brigády v zahraničí jsou velice oblíbenou záležitostí, ale mohou se z nich stát i noční můry. Vždy záleží na informovanosti studenta, jeho schopnosti získat informace a nenaletět. Vždy je totiž možné narazit na neseriózní nabídku, která může být výrazně nevýhodná či dokonce protizákonná. Ale od těchto situací se budeme spíše abstrahovat a probereme, jak funguje studentská brigáda v zahraničí v obecném měřítku.

Prvotní volba studenta

Na začátku je vždy nutné detailně si promyslet, jak k celé brigádě vlastně přistoupit. Zda hledat zemi a práci, kde si může student výrazně vydělat, či spíše hledá místo, kde využije své studentské znalosti a prohloubí si vzdělání a získá praxi v oboru nebo, zda si chce student pouze zlepšit jazykové dovednosti.

To vše je nutné při prvním výběru zohlednit. Různé brigády jsou totiž různě placené, a ne vždy ta, kde člověk dostane nejvíce na hodinu, představuje brigádu, kde si i nejvíce vydělá.

V rámci EU jsou zahraniční brigády pro studenty velice snadné, jelikož se lze pohybovat prakticky bez omezení. U cestování do USA je pak nutné vízum.

Na vlastní zodpovědnosti či s agenturou?

Dalším faktorem, který je třeba rozhodnout ještě na počátku, je přístup k hledání brigády. V dnešní době internetu je velice snadné získat kontakt na řadu zaměstnavatelů prakticky po celém světě, takže se student může sám rozhodnout, kde chce pracovat a dojednat si podmínky kontraktu sám.

Důležité je si však uvědomit, že zaměstnavatel nebude se studentem řešit jeho vlastní problémy ohledně potřeby víza, možnosti práce a podobně.

To si musí student vše sám zjistit a obzvláště u prací mimo EU je někdy velice složité na vlastní pěst všechny dokumenty správně vyplnit, všude se přihlásit a mít kompletní dokumentaci v pořádku. Proto do hry často vstupují agentury, které práci zprostředkovávají. U nás je jich celá řada. Některé jsou ověřené, stabilní a dražší, jiné zase méně zkušené a levnější. Vždy záleží na studentovi, kterou cestou se vydá. I méně zkušená agentura však může plnit podmínky podstatně lépe, než zavedený silný hráč na trhu. Je nutné vždy hledat dostatek referencí a nejlépe někoho, kdo již s agenturou a daným programem v minulosti pracoval. Vyhledávání práce na vlastní zodpovědnost tedy zatím necháme stranou a popíšeme si situaci, kdy student chce využít při hledání práce v zahraničí nějaké agentury.

Spolupráce s agenturou

Při spolupráci s agenturou je vždy nutné počítat s vynaložení nákladů předem. Vše je podpořeno smlouvou, ve které se uvádí, že agentura pouze vše zprostředkovává a často nenese žádnou zodpovědnost za případné potíže.

Smlouvu je nutné podepsat prakticky při první schůzce, aby v agentuře měli jistotu, že to s brigádou v zahraničí myslí student opravdu vážně. Ve smlouvě je uvedena částka (obvykle v měně daného státu, kam člověk cestuje, popřípadě v EUR), kterou za program student musí zaplatit. Tuto částku může student však zaplatit až v tom okamžiku, kdy mu agentura práci nalezne.

V praxi to vypadá asi tak, že pravidelně agentura zveřejňuje seznam prací, které její partner v zahraničí nabízí. Z tohoto seznamu si student může v daném termínu vybrat a oznámit to v agentuře. Ta mu danou pozici zarezervuje a pak je nutné program zaplatit. Jakmile je program zaplacen, agentura obstará všechny potřebné náležitosti a dokumentaci. Obvykle totiž spolupracuje se zahraniční pracovní agenturou, která práce komunikuje s místními zaměstnavateli. Proto jsou poplatky agenturám tak vysoké, jelikož se musí uspokojit prakticky dvě společnosti ještě před tím, než dojde ke kontaktu se zaměstnavatelem.

Autor: Pavel Krejsa, www.usporim.cz

Ministr školství Josef Dobeš navštívil školy v oblastech postižených povodněmi, aby se osobně seznámil se vzniklými škodami. MŠMT zaplaveným školám finančně pomůže jak s náhradou zničených učebnic a učebních pomůcek, tak s oceněním zaměstnanců, kteří se podíleli na odstraňování škod.

V neděli ministr školství vydal příkaz zpracovat dotační program, který by zaplaveným školám pomohl rychle obnovit fond učebnic a učebních pomůcek. A v pondělí už byl program hotov a vyhlášen. Dotační program na zmírnění škod způsobených povodněmi počítá s částkou 2-3 milionů korun určenou na učební pomůcky a učebnice, které nebyly pojištěny. Dotace však může být použita také na odměnu zaměstnancům školy, kteří se podíleli na likvidaci povodňových škod ve škole. Dotační program je určen školám v celé ČR.

zdroj: www.msmt.cz

Co to je „letní škola“

Bylo by chybou představit si pod pojmem letní škola dlouhé hodiny strávené v dusných učebnách na nudných přednáškách. Ne snad, že by přednášky na letní škole neměly své pevné místo, ale drtivá většina letních škol má vytyčené nějaké konkrétní téma, kterému se věnuje. Díky tomu se účastníci rekrutují z řad v daném oboru či tématu více či méně zainteresovaných studentů. Vždyť dobrovolně obětovat nějaký ten peníz a část prázdnin na pobyt věnovaný tématu, které člověka profesně, studijně či alespoň laicky osobně nezajímá by mohl jen blázen. Výsledkem jsou živé přednášky, debaty a workshopy, neboť přednášející i účastníci povětšinou mají solidní povědomí o daném tématu a své názory chtějí prezentovat, diskutovat a rozebírat s ostatními účastníky. Shrnuto, letní škola je setkání lidí (povětšinou studentů) z různých zemí, které spojuje určitý zájem v dané problematice a touha konfrontovat své znalosti a názory s ostatními.

Kde hledat letní školu

Letních škol probíhá každým rokem nepřeberné množství a jejich tématické zaměření zahrnuje všemožné obory a jejich kombinace – od setkání studentů umění, přes setkání mladých politologů až po setkání věnovaná nejnovějším trendům ve vědě a technice. Jak si však pro sebe najít tu správnou letní školu? Nejjednodušší cesta vede skrze svou alma mater, respektive konkrétní fakultu, na níž člověk studuje. Většina fakult na svých stránkách věnovaných zahraniční spolupráci, stážím a výjezdům prezentuje i seznam letních škol, které tématicky odpovídají oborovému spektru, jež daná fakulta vyučuje. Není tedy jednodušší cesty než si během nějaké pošmourného deštivého odpoledne, kdy se stejně nedá nic dělat, pečlivě projít nabízené možnosti a připravit si plány na léto. Pokud se vám nabídka poskytnutá domácí fakultou nejeví dostatečná, není na škodu navštívit i webové stránky jiných fakult. V silách organizátorů letní školy není kontaktovat každou fakultu, ale povětšinou své propagační materiály směřují na několik vytipovaných „cílových“ škol. Další osvědčenou metodou, jak se dozvědět o dobré letní škole jsou informace od ostatních (zkušenějších) studentů, nejlépe předešlých účastníků letní školy, o níž máte zájem. Výhodou těchto informací je, že kromě organizačních detailů se hodně dozvíte o obsahu a hlavně „atmosféře“ letní školy.

Jak je to s financemi

Letní školy jsou placené, poplatky bývají v různé výši dle typu jednotlivé školy a pohybují se v rozmezí od ryze symbolických až po ty, které zahrnují náklady v plné výši. Ve většině případů však není problém získat určité prostředky ze stipendijních programů, takže ani účast na prestižní letní škole nemusí studenta finančně zruinovat.

Něco na závěr

Jak už bylo naznačeno v úvodu, letní škola patří mezi aktivity, které by jste si v průběhu studia rozhodně neměli nechat ujít. Nejde přitom jen o prohloubení znalostí v určitém oboru či tématu, ale i o poznání nových lidí, nových přístupů k tématu a odlišných pohledů. Jak ostatně řekl organizátor jedné letní školy: „Letní škola je sice z jedné poloviny tvořena programem, přednáškami a workshopy, ale druhou a neméně podstatnou část tvoří samotný fakt, že se potkají lidé z různých zemí, porovnají své zkušenosti a navážou nová přátelství.“

zdroj: www.staze.cz

Jedním z důvodů, proč celý projekt dotáhnout do konce, je, že v případě jeho odložení by ministerstvo muselo vrátit peníze, které na přípravu získalo z fondu Evropské unie.

Podle nových pravidel by tedy měli maturovat absolventi středních škol již na jaře 2011. V říjnu tohoto roku čeká 9 středních škol generálka nových maturit. Jak se ke spuštění nové verze maturit stavíte vy, které maturita právě příští rok čeká? Zapojte se do diskuse pod článkem.