www.knihovnicka.cz www.tribun.info www.chci.doprace.cz www.doprace.cz www.staze.cz www.pomaturitnivzdelani.cz www.studak.cz www.nuda.cz
banner
Sdílej článek:
  • del.icio.us
  • Facebook
  • Google
  • LinkedIn
  • MySpace

Studium v Norsku

Celý školní rok 2010/2011 jsem strávila v Norsku, kde jsem studovala na místní střední škole a bydlela v místní hostitelské rodině. Stala jsem se součástí normálního denního života a mohla jsem poznat Norsko z jiného pohledu než turista na dovolené.
20. srpna 2010 – den kdy začalo mé velké dobrodružství. Nebo, vlastně začalo mnohem dřív, přesněji tehdy, kdy se ta malá, tichá holka z Krkonoš rozhodla, že pojede studovat na rok do ciziny. Přesněji do Norska, do té studené země s vysokými horami, obklopené úchvatnými fjordy. Proč tam? Proč to? Na co? Co s tím? Takových otázek jsem dostávala spoustu. Kamarádi prostě nechápali, proč dobrovolně opustit teplo domova a vydat se na pospas neznámému, natož do země, jejíž jazykem mluví jen pět milionu obyvatel. Ale možná právě to mě na tom přitahovalo, ten jazyk, to neznámo. Vybočit ze stáda, to jsem chtěla!

Let trval jen dvě hodiny, vlastně jsem si nestihla ani pořádně pobrečet a už jsem musela spustit anglicky. Hned v Oslu na letišti: “Jak se asi sakra řeknou nadměrný zavazadla?!”, už ani nevím, co jsem plácla, ale lyže moje milovaný, který jsem si s sebou na program do Norska vezla, jsem dostala. S angličtinou to hold bylo ze začátku hodně těžký, bylo to prostě poprvé jakoby “naživo”, něco jiného než ve školní lavici, ale naštěstí to potřebovalo jen čas. A po dvou měsících už člověk stejně musel přeřadit na norštinu a po čtyřech měsících si na angličtinu už skoro ani nevzpomněl! Neříkám, že s norštinou to bylo jednoduší, ale vzhledem k tomu, že je to germánský jazyk a má docela hodně podobných slov s angličtinou a němčinou, které jsem se předtím už učila, nebylo to tak těžké. Hlavně člověk musí chtít se to naučit a nesmí si myslet, že to všechno přijde samo, aniž by pro to člověk něco udělal. A tak to bylo i s lidmi, člověk musí chtít je poznat, Norové jsou od přírody ani ne tak stydliví, ale prostě “hlavně nedat najevo nějaký zájem, prostě jakoby – já si vystačím sám”, ale když tuhle zeď prolomíte, najdete společné zájmy a oni zjistí, že je s vámi vlastně sranda, pak máte přátele navždy. Ten pocit, když s nimi jedete na chatu, jdete na party, nakupovat nebo když si prostě chcete jen pokecat a společně se zasmát, za to to prostě stojí. Natož když vám tajně připraví party na rozloučenou.

A co moje hostitelská rodina? Skvěle jsme si sedli! Nejenom, že jsem se díky nim naučila norštinu, mávala současně norskou i českou vlaječkou na MS v klasickém lyžování, procestovala západ Norska, navštívila Tromsø, jela tím nejkrásnějším fjordem na světě, naučila se jíst brunost (typický norský sýr), smála se vtipům o Švédech, zdolala nejmíň pět vrcholů v národním parku Jotunheimen, ochutnala lutefisk a přidala se k těm dvěma třetinám Norů, co ji nemůže ani cítit, ale taky jsem našla druhý domov, podporu, někoho ke komu se budu ráda vracet.

Ale Norsko jsem nepoznávala jenom díky mé hostitelské rodině, ale také díky škole a AFS, organizaci, díky které jsem na roční studijní program do Norska vyjela. Vybrala jsem si třídu se sportovním zaměřením, takže v rámci výuky jsem si vyzkoušela nejenom spoustu různých sportů včetně mých oblíbených běžek, ale také jsem absolvovala dvě úžasné čtyřdenní tůry, výstup na pohoří Bessegen spojené s raftingem a druhou pak v zimě, což byl výšlap s patnáctikilovým baťohem a se spaním ve sněhových dírách. S AFS jsem naopak procestovala jih a zúčastňovala se typicky norských aktivit, jako je vánoční trh nebo třeba ledová lázeň v jezeře při mínus 3°C. A já do toho fakt vlezla! Mým cestovatelským vrcholem však byl pětidenní výlet se třemi AFS kámoškami. Podívaly jsme se do Stavangeru, vylezly na Preikestolen a zdolaly Kjerag. I přes zapomenuté jídlo na trajektu jsme si výpravu vážně užily.

A nakonec taky něco o Norsku. Platí hodně kartou, mají lepší vlaky, na které si neustále stěžují, všechno je tam tak třikrát dražší, mají výborné ryby, dělají si srandu ze Švédů a přitom k nim jezdí na nákupy, všichni se dorozumí anglicky, sportují, slaví národní den a když říkám, že slaví, tak vážně slaví, mají nádherné hory a fjordy, milují mexické taco, jezdí do Thajska na dovolenou, nepřezouvají se ve škole, nepoužívají sešity, každý má svůj notebook, informace vyhledávají na internetu a často vytvářejí různé prezentace. Nemají teplé obědy, tykají si s učiteli a nemají k nim takový respekt. Na to, abych vyjmenovala všechno, by mi žádný list papíru nestačil, a proto vám nezbývá nic jiného než se tam zajet podívat osobně, nejenom jako turista, ale užít si to se všemi pozitivy i negativy jako výměnný student, protože tahle země za to doopravdy stojí!!!
Jak jsem již psala, na tento program jsem jela přes organizaci AFS a byla to dobrá volba, jelikož mi vždy se vším pomohli a i všechny akce, které pro nás organizovali AFS dobrovolníci, jsem si moc užila a patří k těm nejlepším zážitkům tohoto roku.

Anežka, Jilemnice

AFS Mezikulturní programy je mezinárodní nezisková dobrovolnická organizace, která nabízí příležitosti k mezikulturnímu vzdělávání, především formou studentských zahraničních výměnných programů. Naplňuje tak své poslání, podporovat porozuzumění a toleranci mezi různými národy a kulturami.

Be Sociable, Share!

Napsat komentář

 

 

 

You can use these HTML tags

<a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>